Dny našich životů
20.06.2010 - Intercanis Brno - Poděkování
Konečně psí akce po tak dlouhatánské době, konečně zase lidé stejně nervózní a stejně od chlupů, nemohla jsem se dočkat. Jen tentokrát nezáleželo pouze na momentální kondici vystavovaného psa Acera a jak jinak i doprovodného maskota Ariho, ale na aktuální pohodě toho mého mláděte z nejmilejších. Byl to báječný den a v těchto pár řádcích chci vyslovit poděkování právě tomu nejmenšímu účastníkovi. Byl zlatý, pohodový, usměvavý, prostě mi pomáhal tak, jak on to umí, a dovolil mi užít si ten den naplno. Na řeč jsem uvízla hned u vstupu na veterinární kontrole, v hale s pejskaři od "našeho plemene" i s pejskaři "cizáky", s úplně neznámými lidmi, kteří mě oslovili na téma "vybrali jsme si plemeno hovawart, máte chvilku?", s přáteli z internetového spojení (věděla jsem, že by tam měly být "holky Zašovky" a úpěnlivě jsem je vypátrávala v davu) a také s lidmi ze společnosti A-VET s.r.o. Praha (www.avet.cz), se kterými úzce spolupracuji v oblasti krmení (Hill's). Byl to báječný den a já se ho tolik obávala - přeci jen žijeme mezi našimi kopci kulaťáky tak trochu v izolaci, každých 24 hodin jsme tu jen pro sebe - on pro mě a já pro něho, a tahle akce byl den úplně naruby. A on ho absolvoval s naprostou noblesou. V rumraji stovek hlasů, zvuků, pachů, lidí a zvířat si udržel svůj svět uvnitř kočárku, kde přebíral hrkáček a promlouval k němu broukavým hlasem.
S čistou a suchou prdelkou a plným bříškem usnul spánkem nejspravedlivějšího a bylo zcela nedůležité, kdo si odnese BOBa, protože on měl toho svého BOBka v odpadkovém koši. On byl pro mě vítězem celé výstavy. Byl to báječný den, navíc: Acer se pohodově předváděl a bylo víc jak příjemné si s ním svět za páskou proběhnout; a Ari si prošmejdil a označkoval travnaté plochy u parkovišť a zase důležitě klusal jako hřebec, který se draží v aukční síni - tak ladně a krásně, co kdyby se dívala nějaká fenka. Děkuju Matěji, byl to báječný den, miluju Tě...
05.11.2009, 14:20 středoevropského času
Budiž mi odpuštěno, ale důvod totálního zatuhnutí našich webovek byl opravdu zcela lidský. Velice zrychleně a se značným předstihem jsem musela 20.10.2009 přijmout za dočasný domov nemocnici v Šumperku, aby se mi 05.11.2009 ve 14:20 hodin za značně dramatických podmínek narodil synek Matěj. Ač nemá průkaz původu, zato krásný novotou vonící rodný list, ač je nejmenším skřítkem v našem domově, zato je nejvíc slyšet, je právoplatným a plnohodnotným členem celé naší smečky. V žádném případě není tento text myšlen jako inzerát, bacha na to, toto mládě není na prodej!!!
Také musím ovšem podotknout, že v každém prostředí se najde místečko na studijní materiál a z každého prostředí se dá udělat příjemný pobyt, i když je nemocniční. Vše je o přístupu a o lidech. A tam jsou lidé naprosto báječní. Měli jsme se tam krásně.
07.08.2009 - Upoutávka k nové kapitole Historie plemene hovawart
Vyhledala, vyčetla a zpracovala jsem pro vás zajímavá fakta o historii plemene hovawart. Z názvu hovawart je patrné, k čemu mělo od pradávna toto plemeno sloužit a jaká role je mu vlastní - hlídat pánův dvůr. Naši chlupíci to ovládají dokonale, i když pravda, pokud vejdu do domu a zavřu za sebou dveře zevnitř, jejich okamžitě zaujaté polohy tomu mnohdy nenasvědčují. Ovšem, vážení návštěvníci, nenechte se mýlit. Vypadají-li neškodně až mrtvolně, je to pouhá kamufláž a obzvlášť pozice v detailu vám dá maximálně pár vteřin náskok.
03.08.2009 - Užíváme se život
Jsme jako jeden muž, jako bychom šli životem jednou stopou, neopouštíme se, všechny chvilky jsme vcucnutí do sebe. Společně kontrolujeme naše kopečky kulaťáky, chutnost a šťavnatost travin po dešti, stav myší populace, hledáme místo pro nejpříhodnější válení, pro nejlepší výhled, pro nejpřekvapivější štěknutí na zvědavé krávy, svádíme bitvy o vládu nad balíkem sena - a to vše proto, abychom se rádi vraceli domů. Tam spolu přece patříme. Spolu
03.08.2009 - Toulání a potrava pro duši
Každý den vyrážíme na naše nekonečné pláně. Ráno den vítáme, večer ho vyprovázíme k spánku. A každého dne si vážíme, jakoby neměl přijít žádný příští. Potrava pro duši
23.06.2009 - Přírodní kontrola vrhu
Naše nekonečné louky v okolí se konečně dočkaly nájezdu strojů na tvorbu pažitu. Ráno, jako každý den, jsem s klukama (naši hovíci) vyrazila na tůru. Vyfuněli jsme na horizont a zjistili, že naše nejoblíbenější louka (říkáme jí myší, neb tu žije spousta této havěti a hoši se vyžívají v lovu) má prozatím pouze po svém obvodu vymulčovaný několikametrový pruh. Pečlivě jsem prohlédla terén, aby nás nepřekvapila zvěř. V dálce, snad v polovině louky, právě ve vymulčovaném pásu podél lesa, jsem zpozorovala pohyb, ale nebyla jsem schopná ho rozeznat. Vítr byl příznivý a náš pach nenesl k lesu, tak jsem vykročili potichoučku na průzkum. Dostali jsme se snad na 30 metrů od hejblat a tam zalehli a pozorovali. Ve vysekaném pruhu seděla mamka liška a kolem ní neskutečným způsobem skotačila 4 liščata - tryskem do lesa, tryskem z lesa, hups do vysoké trávy, hups z ní za krk bráchovi, učila se myškovat, lovit sebe navzájem, honit a válet a skákat a padat - no opravdická nádhera. Odhadla jsem je tak na 2 měsíce stáří a připadala jsem si, že jsem na kontrole vrhu. Musím zkonstatovat, že i tím nejpřísnějším měřítkem by štěňata prošla a všem liščatům uděluji PP. Jen mě ohromně mrzí, že jsem s sebou neměla foťák, neb mraky vypadaly, že se každou chvíli roztrhnou, a já měla strach, abych ho nepromočila. Jako naschvál nespadla ani kapka. Bylo nám dovoleno kochat se přírodním divadlem snad 20 minut. Já ani nedýchala, ale určitě jsem měla míň vyvalené oči než kluci.
08.06.2009 - Zpráva z nejsmutnějších
Den, který se vryl do našich srdcí ne proto, že bychom čekali, jestli Medard přinese na příštích 40 dnů déšť. Den, který přinesl slané kapky na naše tváře na mnohem delší čas. Den, který jako poslední patřil mamince našeho Acera "Sharkeyho" z Prorub - plavé hovawartí dámě Naomi Gasko Prim.
Měla ten nejšťastnější život, jaký si může pes přát. Měla úžasné zázemí, byla obklopená psími přáteli, její miska byla vždy plná dobré bašty. Ale hlavně byla milována a to právě ona potřebovala ke svému životu nejvíc.
Její svíčka dohořela mnohem dřív, než by si zasloužila. A mě nejvíc bolí bolest, která zůstala v srdci jejího nejmilejšího dvounožce - úžasného člověka Nelly Kárníkové. Má můj neskonalý obdiv za to, že dala své Amišce ten největší a nejtěžší dar - svoji náruč v okamžiku toho nejkrutějšího loučení. A proto vím, že odešla tak, jak žila - šťastná, klidná, vyrovnaná, v té nejtěsnější blízkosti svého milovaného.
Přejdi beze strachu Duhový most. Ti, co Tě milovali, Tě ze svých srdcí nikdy odejít nenechají.
