Dny našich životů

Něco mezi nebem a zemí

Březen odstartoval svoje letošní působení a Acer Sharkey odstartoval svoje stávkování. Aha, řekla jsem si, to spustily holky háravky v sousedství svůj feromonový rej. Acer Sharkey chvílemi žral, chvílemi ani mlsku, pokňourával, oči zapíchnuté do dáli. Jen Ari Black nic, žádné příznaky vrcholícího kulotlaku. A to bylo zvláštní. Za pár provytých dnů jsem se potkala s kamarádkou, která se vracela z venčení se svou fenkou "berňačkou" - velikou to kámoškou právě Acera Sharkeyho. Prosila o radu, co má dělat, že Berunka je hrozně hubená. Delší dobu jsem ji neviděla a tak mě vzhled fenky docela zaskočil - výrazně pohublá, nenasrstěná, jen uprostřed střapaté hlavy dvě jiskřivé oči. Neztratila nic ze své vitality, byla hravá, veselá, při chuti, jen ta vizáž k ní vůbec neseděla. Domluvily jsme se, že zkusíme změnu jídelníčku, počet porcí a jejich energetickou vydatnost, fenku odčerví a pečlivě pohlídá stolici, a že zkusíme testy na štítnou žlázu. Víc mě honem nenapadlo. A Acer Sharkey pořád kvílel jako meluzína a jeho misky zůstavaly netknuté. Na veterině paní doktorku zajímalo, pročpak tak na fofr odčervovací tabletky a že by fenku raději viděla. Ortel byl nemilosrdný a nikdo ho nečekal - selhání ledvin a tím pádem postupně celého organismu v posledním stadiu, dávali jí pár dnů. Byla polovina března, při večerním venčení Acer Sharkey utekl do zahrady, kde fenka bydlela, než si ji páníci na tu poslední společnou chvilku vzali domů, byl úplně bez sebe, neslyšel, jen ji hledal a kňučel. Druhý den Berča odešla za duhový most a od té chvíle Acer Sharkey zmlkl, den nato začal žrát. Fenku už nehledá, prostě ví, že tady není. Jsou věci, které nejdou vysvětlit, a které jsou mezi nebem a zemí.

 

Berča byla vždycky velice energická, hravá a pro každou neplechu - ideální parťák pro Acera Sharkeyho. Jejich hry byly divoké, výbušné, psiska byla vždycky vyválená, zeslintaná, dýcháním na pokraji infarktu a šťastná. Duhový most ale všechno mění a nechává šrámy na duši lidem a v tomhle případě jsem si jistá, že i psům.

zpět - Úvodní stránka

Smělé plány o naději

Pozemek jako hrom, oplocení jedna báseň, bytelné brány a v koutku duše dřímající sen. Mít sen je zatraceně důležité. Nemyslím noční můru, ale niterní přání, které člověka motivuje a popohání dál. Třeba se nikdy nesplní, ale naděje je přece věčná, a kdo v ni věří, nikdy nebalí kufry. Malinkatými krůčky jdu svému snu naproti a vlastně se mi na chvilku zhmotnil, když v srpnu 2010 přijela báječná návštěva (Peťulka Kočíbová (CHS Zašovský kět) a Renča Měrková (CHS Zlatý Claret)) se třemi hovíky. Plus moji dva chlupíci a po zahradě v tu ránu poletoval ten můj sen = hromada šťastných psů. První krok byl, tuhle bláznivou teorii doma prosadit. To už mám snad za sebou. Další etapa je náročnější ale veledůležitá a to - psí ubytovna. V našich podmínkách nic ušitého horkou jehlou. K současným dvěma kotcům by měly vyrůst další tři, z nich jeden vybavený lehce uklízecí podlahou (třeba linoleum) může posloužit háravé nevěstě. Vím, že sehnat v okolí ubytování s velkým psem (ještě ke všemu háravkou) není jednoduché. Technika pomohla s úpravou terénu, podle pokynů našeho tesaře (a současně autora stávajícíh kotců www.tesarstviurban.cz) jsme zatloukli kolíky, kde budou zabetonované nosné patky dřevostavby.

 Věřím, že tenhle jedničkový rok s sebou přinese i kus další odvedené práce. Ještě je jí moc moc moc...

zpět - Úvodní stránka

Rok 2010

Konečně. Konečně je tenhle prazvláštní rok za mnou. Podle čínského kalendáře to prý byl rok tygra, ale tentokrát snad vyšel na nějakého vysloužilce nebo byl přidělením správy roku zaskočen nebo snad během vlády chcípl. Prostě to byl rok plný malých a větších tragédií, osobních proher, hodnotových zemětřasů, velkých změn a Bůh ví, čeho ještě všeho. Svými pár kilogramy se snaží darebná negativa převálcovat malý velký muž Matěj, který celé smečce (tedy mně a klukům chlupatým) vstoupil do života. Pro chlupíky to je celkem zásadní zásah, který jim převrátil vše zažité a běžné úplně naruby. Největší rána pro ně je, že veškerý můj čas už není jen jejich, a špatně se jim to vysvětluje. To jediné je mi hrozně líto, protože se smutkem v očích dokáží nekonečně dlouho čekat v chodbičce domu (speciálně Ari Black) a hypnotizovat dveře a naslouchat, jestli za nimi zase jenom přecházím nebo už safra vezmu za tu kliku. Fakt se snažím všechno stihnout...

Jako mají rozdílné povahy, mají i naprosto rozdílný přístup k novému členu. Acer Sharkey je z Matěje lehce nervózní, udržuje si odstup a při každé příležitosti ho vyštěkává. Myslím, že neví, kam ho zařadit. Jako pes se mu nezdá, protože tak nevoní, divně se pohybuje a divně se ozývá, je v mé těsné blízkosti, což Acera Sharkeyho poměrně štve, jakoby přicházel o svoji pozici. Na druhou stranu si od Matěje převelice opatrně a jemně bere suchar. Ari Black je chlupatá máma se srdcem na tlapce. Od samého začátku jsem si jistá, že chápe, že se jedná o mé mládě. Pečlivě si vždy na mně očmuchával místa, kde se mě Matěj dotýkal, a místa mého osobního pachu. Má vždycky strašnou a hřmotnou radost, když jdeme všichni ven nebo se odněkud vracíme a on nás vítá. Z Matěje je dočista u vytržení od okamžiku, kdy jsem ho v kombinéze opřela o sněhovou bariéru, a Ari Black se k němu konečně dostal fyzicky v plné parádě. Okamžitě mu na rameni začal vykusovat blechy, což dělá mně jako projev dokonalé oddanosti. Na druhou stranu, kdybych nekontrolovala předání sucharu, s vodopádem slin by Ari Black určitě drapl suchar i s Matějem.

Snažím se ze všech sil, abychom žili jeden pro druhého, tolik se toho od sebe navzájem můžeme naučit. Snažím se, aby nám bylo spolu dobře. Snažím se, abychom byli šťastní a věděli o tom. Snažím se, aby Matěj věděl, že všechna zvířata musí respektovat a nikdy jim nesmí ublížit. Snažím se, aby je naprosto přirozeně miloval a obohatil si tak život. Snažím se, aby chlupáčové nikdy neměli důvod bát se o své postavení ve smečce, mám je ve svém srdci pevně zakořeněné a oni to vědí. Snažím se, aby Matěj byl pro ně zdrojem legrace a zábavy, a aby se na něj vždycky těšili.

Vtěsnala jsem ten darebný rok do pár okamžiků Letem bathilláckým rokem 2010 tak, jak nám plynul mezi prsty. Je v nich to, co jsme potkali (zvědavý srnec, zatoulaní čápi, odpočívající liška - jak jinak v kraji, kde fakt dávají dobrou noc), co nás ohromilo (mraky na obloze, večerní stromy, slunko na odchodu), co zvládl kočár nebo sáňky (kočárem po loukách je děsná dřina), jaké lenošení a zábavu nabídla chlupíkům zahrada (sebedražší a sebemodernější hračka nikdy nepřekoná uzel udělaný ze starého trička), jak Matěj od mala trénuje vztah k hafanům skrze svého spacího Baryka nebo jak se hovawart jako drsné hlídací dominantní velké plemeno dokáže se stupňujícícmi mrazy a vánicí během zlomku vteřiny přeměnit na malinké klubíčko vcucnuté do druhého klubka nalepené na radiátoru na minimu centimetrů čtverečních (bez šance na odchod do zateplených kotců vybavených ovčími rouny). 

Přeji nám a vám, aby rok 2011 byl určitě mnohem příjemnější!

Zpět - Úvodní stránka

Ohlédnutí za dnem 20.08.2010

Den jako každý jiný, obyčejný pracovní, slunko svítilo, krajina se tetelila teplem. A přece byl něčím zvláštní a já se ho nemohla dočkat. Na programu byla návštěva - návštěva dlouho plánovaná, jednou kvůli Matějově angíně odložená, návštěva z Valašské dálky, návštěva pořádně chlupatá. Cesta k nám nebyla jednoduchá a po malém bloudění zastavilo plné auto u brány. Péťa Kočíbová (CHS Zašovský květ) a Renča Měrková (CHS Zlatý Claret) jako člověčí zástupci a chlupíci Ariellka z Faustova domu, Baxy Zašovský květ, Akira Zašovský květ a nejmenší a nepřehlédnutelný Pongo. Strašně jsem se těšila, protože fenky nebyly háravě voňavé a tudíž to vlastně byla i návštěva pro Ari Blacka, který by zasloužil medaili za trpělivost, s jakou snáší přítomnost nevěst a krycí situace. Z upraveného zavazadlového prostoru se vyvalila chlupatá hovi lavina, z druhé strany zahrady se přiřítila moje hovi lavina - a já byla šťastná a mohla na nich oči nechat. Pět hovíků se honilo, dovádělo, štěkalo a užívalo a Acer Sharkey nezklamal a tradičně sexuálně loudil postupně u všech fen. Zvědavá moc jsem byla na Ariellku, protože ji znám jen z fotek, kde si mě naprosto získala. Je úžasná. Snad se na mě nebude zlobit, když prozradím její věk - narozena 01.06.2000 - ale její vitalitu, nadšení pro hru, exteriér a povahu by jí mohla závidět mnohem mnohem mladší psiska. Byl to nádherný podvečer a já z něho žila spoutu dnů. Děkuju, že jste přijely!

 

Zpět - Úvodní stránka

25.09. - 26.09.2010

 Dobře se člověku sdělují úspěchy, radosti a úžasné zážitky. Je ovšem na místě pochlubit se i se svým omylem, který budiž poučením pro všechny. Tímto se také hluboce omlouvám všem účastníkům Kroměříže - Kotojed, se kterými jsem na výstavě měla domluvenou schůzku, poradu, řeč nebo "jen" setkání.  Faux pas

Zpět - Úvodní stránka

20.06.2010 - Intercanis Brno - Poděkování

Konečně psí akce po tak dlouhatánské době, konečně zase lidé stejně nervózní a stejně od chlupů, nemohla jsem se dočkat. Jen tentokrát nezáleželo pouze na momentální kondici vystavovaného psa Acera a jak jinak i doprovodného maskota Ariho, ale na aktuální pohodě toho mého mláděte z nejmilejších. Byl to báječný den a v těchto pár řádcích chci vyslovit poděkování právě tomu nejmenšímu účastníkovi. Byl zlatý, pohodový, usměvavý, prostě mi pomáhal tak, jak on to umí, a dovolil mi užít si ten den naplno. Na řeč jsem uvízla hned u vstupu na veterinární kontrole, v hale s pejskaři od "našeho plemene" i s pejskaři "cizáky", s úplně neznámými lidmi, kteří mě oslovili na téma "vybrali jsme si plemeno hovawart, máte chvilku?", s přáteli z internetového spojení (věděla jsem, že by tam měly být "holky Zašovky" a úpěnlivě jsem je vypátrávala v davu) a také s lidmi ze společnosti A-VET s.r.o. Praha (www.avet.cz), se kterými úzce spolupracuji v oblasti krmení (Hill's). Byl to báječný den a já se ho tolik obávala - přeci jen žijeme mezi našimi kopci kulaťáky tak trochu v izolaci, každých 24 hodin jsme tu jen pro sebe - on pro mě a já pro něho, a tahle akce byl den úplně naruby. A on ho absolvoval s naprostou noblesou. V rumraji stovek hlasů, zvuků, pachů, lidí a zvířat si udržel svůj svět uvnitř kočárku, kde přebíral hrkáček a promlouval k němu broukavým hlasem.

S čistou a suchou prdelkou a plným bříškem usnul spánkem nejspravedlivějšího a bylo zcela nedůležité, kdo si odnese BOBa, protože on měl toho svého BOBka v odpadkovém koši. On byl pro mě vítězem celé výstavy. Byl to báječný den, navíc: Acer se pohodově předváděl a bylo víc jak příjemné si s ním svět za páskou proběhnout; a Ari si prošmejdil a označkoval travnaté plochy u parkovišť a zase důležitě klusal jako hřebec, který se draží v aukční síni - tak ladně a krásně, co kdyby se dívala nějaká fenka. Děkuju Matěji, byl to báječný den, miluju Tě...

05.11.2009, 14:20 středoevropského času

Budiž mi odpuštěno, ale důvod totálního zatuhnutí našich webovek byl opravdu zcela lidský. Velice zrychleně a se značným předstihem jsem musela 20.10.2009 přijmout za dočasný domov nemocnici v Šumperku, aby se mi 05.11.2009 ve 14:20 hodin za značně dramatických podmínek narodil synek Matěj. Ač nemá průkaz původu, zato krásný novotou vonící rodný list, ač je nejmenším skřítkem v našem domově, zato je nejvíc slyšet, je právoplatným a plnohodnotným členem celé naší smečky. V žádném případě není tento text myšlen jako inzerát, bacha na to, toto mládě není na prodej!!!

Také musím ovšem podotknout, že v každém prostředí se najde místečko na studijní materiál a z každého prostředí se dá udělat příjemný pobyt, i když je nemocniční. Vše je o přístupu a o lidech. A tam jsou lidé naprosto báječní. Měli jsme se tam krásně.

07.08.2009 - Upoutávka k nové kapitole Historie plemene hovawart

Vyhledala, vyčetla a zpracovala jsem pro vás zajímavá fakta o historii plemene hovawart. Z názvu hovawart je patrné, k čemu mělo od pradávna toto plemeno sloužit a jaká role je mu vlastní - hlídat pánův dvůr. Naši chlupíci to ovládají dokonale, i když pravda, pokud vejdu do domu a zavřu za sebou dveře zevnitř, jejich okamžitě zaujaté polohy tomu mnohdy nenasvědčují. Ovšem, vážení návštěvníci, nenechte se mýlit. Vypadají-li neškodně až mrtvolně, je to pouhá kamufláž a obzvlášť pozice v detailu vám dá maximálně pár vteřin náskok.

zpět - Úvodní stránka

03.08.2009 - Užíváme se život

Jsme jako jeden muž, jako bychom šli životem jednou stopou, neopouštíme se, všechny chvilky jsme vcucnutí do sebe. Společně kontrolujeme naše kopečky kulaťáky, chutnost a šťavnatost travin po dešti, stav myší populace, hledáme místo pro nejpříhodnější válení, pro nejlepší výhled, pro nejpřekvapivější štěknutí na zvědavé krávy, svádíme bitvy o vládu nad balíkem sena - a to vše proto, abychom se rádi vraceli domů. Tam spolu přece patříme. Spolu

03.08.2009 - Toulání a potrava pro duši

Každý den vyrážíme na naše nekonečné pláně. Ráno den vítáme, večer ho vyprovázíme k spánku. A každého dne si vážíme, jakoby neměl přijít žádný příští.  Potrava pro duši

zpět - Úvodní stránka

23.06.2009 - Přírodní kontrola vrhu

Naše nekonečné louky v okolí se konečně dočkaly nájezdu strojů na tvorbu pažitu. Ráno, jako každý den, jsem s klukama (naši hovíci) vyrazila na tůru. Vyfuněli jsme na horizont a zjistili, že naše nejoblíbenější louka (říkáme jí myší, neb tu žije spousta této havěti a hoši se vyžívají v lovu) má prozatím pouze po svém obvodu vymulčovaný několikametrový pruh. Pečlivě jsem prohlédla terén, aby nás nepřekvapila zvěř. V dálce, snad v polovině louky, právě ve vymulčovaném pásu podél lesa, jsem zpozorovala pohyb, ale nebyla jsem schopná ho rozeznat. Vítr byl příznivý a náš pach nenesl k lesu, tak jsem vykročili potichoučku na průzkum. Dostali jsme se snad na 30 metrů od hejblat a tam zalehli a pozorovali. Ve vysekaném pruhu seděla mamka liška a kolem ní neskutečným způsobem skotačila 4 liščata - tryskem do lesa, tryskem z lesa, hups do vysoké trávy, hups z ní za krk bráchovi, učila se myškovat, lovit sebe navzájem, honit a válet a skákat a padat - no opravdická nádhera. Odhadla jsem je tak na 2 měsíce stáří a připadala jsem si, že jsem na kontrole vrhu. Musím zkonstatovat, že i tím nejpřísnějším měřítkem by štěňata prošla a všem liščatům uděluji PP. Jen mě ohromně mrzí, že jsem s sebou neměla foťák, neb mraky vypadaly, že se každou chvíli roztrhnou, a já měla strach, abych ho nepromočila. Jako naschvál nespadla ani kapka. Bylo nám dovoleno kochat se přírodním divadlem snad 20 minut. Já ani nedýchala, ale určitě jsem měla míň vyvalené oči než kluci.

zpět - Úvodní stránka

 

08.06.2009 - Zpráva z nejsmutnějších

Den, který se vryl do našich srdcí ne proto, že bychom čekali, jestli Medard přinese na příštích 40 dnů déšť. Den, který přinesl slané kapky na naše tváře na mnohem delší čas. Den, který jako poslední patřil mamince našeho Acera "Sharkeyho" z Prorub - plavé hovawartí dámě Naomi Gasko Prim.

Měla ten nejšťastnější život, jaký si může pes přát. Měla úžasné zázemí, byla obklopená psími přáteli, její miska byla vždy plná dobré bašty. Ale hlavně byla milována a to právě ona potřebovala ke svému životu nejvíc.

Její svíčka dohořela mnohem dřív, než by si zasloužila. A mě nejvíc bolí bolest, která zůstala v srdci jejího nejmilejšího dvounožce - úžasného člověka Nelly Kárníkové. Má můj neskonalý obdiv za to, že dala své Amišce ten největší a nejtěžší dar - svoji náruč v okamžiku toho nejkrutějšího loučení. A proto vím, že odešla tak, jak žila - šťastná, klidná, vyrovnaná, v té nejtěsnější blízkosti svého milovaného.

Přejdi beze strachu Duhový most. Ti, co Tě milovali, Tě ze svých srdcí nikdy odejít nenechají.

 

zpět - Úvodní stránka


Kontakt



Lukavice 250
Letohrad
561 51


+ 420 777 62 97 62


 

       


www.avet.cz

distribuční společnost A-VET s.r.o.

Mladoboleslavská 968

197 00 Praha 9 - Kbely

e-mail: praha@avet.cz